Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetalové kvarteto z čilského hlavného mesta existuje od roku 2012, na konte má dve demá, EP a debutový album z 25. apríla tohto roku. Zložili a nahrali ho Pablo Cortés (basgitara), Daniel Poblete (gitary), Cristopher Zapata (bicie) a vokalista Alejandro Cruz, ktorý ako Nyarlathotep od roku 2010 hrával na gitaru u známych uctievačov Lovecraftovho diela UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN. V Čile má death metal dlhú tradíciu, o miesto sa začal hlásiť už v 2. polovici 80. rokov a tamojšia scéna mala istý zvuk aj v dávnych časoch celosvetového tape tradingu. Neprekvapí teda, že mnoho mladších skupín sa vo svojej tvorbe takisto inšpiruje starým surovým a značne ponurým podaním žánru. Desať skladieb na albumovej prvotine SUPPRESSION prináša hromové náklepy striedané s duniacimi strednými a temperamentnými rýchlejšími pasážami. Ide v podstate o kov smrti z doby, kedy sa začal prikláňať k čo najrýchlejším tempám a brutálnejšiemu vyzneniu, ktoré však pracovalo aj s istou komplexnosťou.
Na rozdiel od mnohých ich krajanov ctiacich staré časy tu inšpiračnými zdrojmi nie sú MORBID ANGEL alebo INCANTATION. Osobne v týchto harmóniách, riffoch a atmosférach počujem skôr odkaz death metalu, aký hrali vo Švédsku CARBONIZED, THERION alebo LIERS IN WAIT, do istej miery zvláštny, technický a nabitý surrealisticky temnou atmosférou s dávkou psychedélie. Tam, kde Alejandrovmu hlavnému vokálu, pripomínajúcemu van Drunena v PESTILENCE, odpovie nepríčetné zavýjanie, mi príde na um aj debut nórskych CADAVER. Tento odkaz SUPRESSION spracovávajú s dôrazom na intenzitu, ale aj technickú a kompozičnú vyspelosť a v tomto smere treba spomenúť tiež bohatú, výraznú a nápaditú hru basgitary, ktorú dobre počuť a ukazujú sa v nej ďalšie inšpiračné zdroje, tentokrát z Floridy. Na ATHEIST a CYNIC z 1. polovice 90. rokov sa skrátka nezabúda a celkovo túto syntézu dvoch prístupov v novom šate, ktorej výsledkom je potešiteľne zaujímavý deathmetalový materiál, vítam.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.